Úspěšná kariéra finského útočníka se začala psát v rodném Pori, kde prošel mládeží i hlavním týmem tamního Ässätu. Velmi brzy začal Niko Ojamäki dokazovat trenérům, že umí střílet góly. V mateřském klubu působil až do sezony 2016-17.
Z Pori přestoupil šikovný střelec na tři sezony do konkurenčního klubu Tappara Tampere. Niko ještě před svým přesunem stihl první starty za finskou reprezentaci, každopádně až díky výkonům ve druhém profesionálním klubu se dostal i do nominace pro mistrovství světa. Na premiérovém šampionátu v roce 2019 zažil první výrazný úspěch, když s Finskem vybojoval zlaté medaile.
Ojamäki si poté vyzkoušel angažmá ve Švédsku a Rusku. Dařilo se mu obzvláště v Kontinentální hokejové lize, kde se v dresu Podolsku stal s 29 góly nejlepším střelcem soutěže. Během sezony 2021-22 se také dočkal svého největšího úspěchu kariéry. S finskou reprezentací na olympiádě v Pekingu 2022 získal historické zlato.
Úspěšné období ovšem pro dvěma zlaty ověnčeného Fina neskončilo. Po olympijské euforii se z KHL vrátil opět do Liigy, kde znovu oblékal dres Tappary. Na skvělou základní část, během které si připsal 41 kanadských bodů (20+21), navázal v play off a Tampere výrazně pomohl k zisku mistrovského titulu.
O další úspěch se Niko následující dvě sezony pokoušel ve Švýcarsku, kde se dohodl s Klotenem. Během působení v National League se poznal s kanadským útočníkem Danielem Audettem, se kterým si také zahrál v jednom útoku. Se švýcarským klubem na triumf v soutěži společně nedosáhli. Ve spolupráci ovšem s Kanaďanem pokračoval. Od sezony 2025/26 jsou Rytíři.
