Nejcennější tituly jsem oslavil zde na Kladně, vzpomíná Lubomír Bauer

Jaký je pro vás návrat na stadion?

Tak musím říct, že návrat sem je hezký. Stadion je nový po rekonstrukci. Je jen škoda, že ty výsledky aktuálně nejsou tak dobré, jak by měly být. 

Chodíte pravidelně v průběhu sezony na zápasy?

Popravdě sem moc nechodím. Dnes jsem patron utkání, ale je to pro mě spíš výjimka, že jsem tady. 

Co se týče vaší hráčské kariéry, tak vy jste nejprve začínal jako obránce, je to tak?

Ano, to je pravda. V Jihlavě jsme ještě hráli s Jaroslavem Vinšem v obranné dvojici. Nicméně jsem se pak v kádru neudržel a odešel jsem do Liberce. Vzhledem k tomu, že tam někteří hráči začali stávkovat, tak jsem musel hrát na levém křídle, u čeho jsem pak zůstal po zbytek kariéry. 

Trvalo vám než jste zvykl na tento nový post?

Ani moc ne. Levé křídlo je totiž skoro jako obránce, akorát nemusí bruslit tolik pozadu. 

Měl jste patrně ty nejdefenzivnější úkoly i tady na Kladně ve formaci s Eduardem Novákem a Milanem Novým.

Určitě to tak bylo. Takový byl tehdy systém, levé bránící křídlo se považovalo za třetího beka. 

Za celou kariéru jste oslavil sedm titulů. Dva v Jihlavě a pět tady na Kladně. Byl pro vás nějaký nejpamátnější?

Rozhodně jsou pěkné všechny. Pro mě ale byly cennější ty na Kladně, než v Jihlavě. Tam byl totiž více ustálený kádr, kterého jsem nebyl tolik součástí. Člověk byl vůbec rád, že se během třetiny podíval na led, to byl skoro svátek pro mě. 

Nicméně vás v podstatě minula reprezentace, kdy to bylo dané i zraněním?

Tam bylo spíše díky tomu, že předseda našeho oddílu mě neomluvil. Bylo to bráno tak, že jsem bez omluvy nedorazil na sraz. Já jsem měl přitom manželku v jiném stavu, a tím pádem jsem potřeboval být doma. Poté jsem se vlastně v novinách dočetl, že důvod nenominace byl ten, že jsem se neomluvil, což mě mrzelo. 

Po ukončení hráčské kariéry jste následně působil jako vedoucí, trenér i jako sportovní manažer tady na Kladně. Jak se to všechno seběhlo?

Upřímně už si ani nepamatuju, jak jsem se k této funkcionářské pozici dostal. Přeci jen je to už mnoho let. Skončil jsem zde, když probíhaly v klubu různé změny. Následně jsem byl chvilku bez práce. Současný primátor Kladna Milan Volf mi však poté doporučil zaměstnání jako správce kladenského zámku, kde jsem pracoval až do důchodu.

Za tři týdny oslavíte 77. narozeniny, což je úctyhodné číslo. Bude součástí oslav i hokej?

Hokej už to asi nebude, i když mám umělá kolena (směje se). Já budu nicméně rád, že se toho dožiju, respektive, že jsem se dožil, což je pro mě to nejdůležitější.