Nad Slavií jsme vyhráli, vítězství se ale vůbec nerodilo lehce. Dvakrát jsme vedli o tři branky, jenže soupeř srovnal. Co se tam stalo?

Nevím, jestli se tam něco stalo, prostě jsme dostali tři hloupé góly. U posledního gólu jsme udělali chybu na modré čáře a přišli jsme o puk. Obránci byli zbytečně odstoupení, což si pořád říkáme, že nesmí být. Druhý gól tam zase nešťastně propadl. Byly to prostě blbé góly, které nás na chvíli zmrazily. Pak jsme to už ale zvládli.

Na to, že to byla příprava, se hrálo dost tvrdě. Nezdálo se ti?

My budeme chtít hrát takovýto styl hokeje celou sezonu, takže je jenom dobře, že už teď hrajeme do těla a snažíme se předvádět fyzický hokej.

Jaromír to v jednom z rozhovorů sám zmiňoval, že chceme hrát takovýmto stylem. To zrovna tobě asi vyhovuje, ne?

Určitě. Zvlášť tady, kde máme úzké hřiště. Tam je soubojů ještě daleko víc, což je pro mě jedině dobře.

Zápas proti Slavii nedohrál Norair Hovsepyan, který se pustil do Martina Réwaye. Nebylo to už trochu přes čáru?

Asi bylo. Já ho trochu znám, jednou jsme se v nějakém týmu potkali. On je tam, myslím, na zkoušku, takže na jednu stranu chápu, že se chce ukázat. To, že si ale vybere nejmenšího hráče… No, taky ho pak rozhodčí vyhodil. (smích) Myslím, že se nakonec zas tak moc neukázal.

"Baví mě hrát oslabení stejně jako všechny ostatní situace. Beru všechno."

Nastupoval jsi v útoku s Adamem Kalajem a Štěpánem Bláhou a společně jste se postarali hned o čtyři z našich šesti gólů. Jak ti spolupráce s kluky vyhovovala?

Sedělo mi to docela dobře. Adam se do toho s námi docela dostal a přišlo mi, že to i jemu sedlo. Se Štěpánem se vždycky snažíme hodně bruslit a hrát u sebe – prostě takový jednoduchý hokej. To na ně docela platilo a my jsme si tím pádem vytvořili nějaké šance. Naštěstí z toho padly i góly.

V zápase jsi měl vysoký icetime – hrál jsi přesilovky i oslabení. To je asi trochu rozdíl oproti čtvrté lajně, kterou jsi hrál loni, ne?

Každému hráči vyhovuje, když má vyšší icetime. Když máš větší herní čas, tak se víc dostáváš na puk a tím pádem i víc do šancí. Každý hráč chce hrát co nejvíc, to je jasné.

Na oslabení jste si vždycky vedli dobře. Myslíš, že by třeba tohle mohla být tvoje práce?

To není úplně otázka na mě. Já bych je ale samozřejmě rád hrál. Baví mě hrát oslabení stejně jako všechny ostatní situace. Beru všechno. (smích)

"Když to šlape a nejsou tam velké chyby, tak je to před začátkem soutěže velký plus."

Na konci jsme hráli taky takové „oslabení“, když soupeř odvolal brankáře a tobě se z toho nakonec povedlo dát gól. Jak se to seběhlo?

Po buly jsme drželi soupeře na jedné straně, aby nás nemohl přehrát, protože jsem viděl, že za mnou jsou dva hráči na střelu. Zblokoval se tam puk a když jsem udělal jednomu hráči kličku, tak jsem viděl, že už moc není čas. Tak jsem to tam z půlky poslal.

Nebál ses, jestli to tam padne? Přece jenom to bylo pořád docela z dálky…

Ani ne. Při tréninku střílím přes celé hřiště, takže to mám trochu namířené.

Momentálně jsme v takové fázi, kdy hodně dostávají šanci mladí a bojuje se o místo v týmu. Mluvili jste s trenéry už třeba o tvojí roli v mužstvu?

Nějak vyloženě jsme to neřešili. To jsme ale neřešili ani minulý rok. Podle mě každý ví, na čem přibližně je.

V dalším zápase nás doma čeká Litvínov, se kterým už jste hráli. A byla to hodně vyrovnaná bitva. První zápasy nám teda asi zatím můžou psychicky pomoct, ne?

Jo, i když je to příprava, tak je určitě lepší, když vyhraješ. Máš pak větší sebevědomí. Když to šlape a nejsou tam velké chyby, tak je to před začátkem soutěže velký plus.