Foto: František Kaberle st. před nástupem na led torontské Maple Leaf Garden.

„Měli jsme obrovsky silný tým, spoustu vynikajících individualit, ale i řadu dalších výborných hráčů, kteří odváděli spoustu černé práce,“ vzpomíná František Kaberle starší, který byl spolu s Františkem Pospíšilem jednou z hlavních opor obranných řad v úspěchy ověnčeném období.

„S Kladnem jsme získali během šesti let pět titulů mistra republiky a jednu trofej pro vítěze Poháru mistrů evropských zemí, na což se dost často zapomíná,“ zdůrazňuje Kaberle. Finále evropského klubového šampionátu se hrálo s dvouletým zpožděním. Kladenský klub má sice zanesen v análech jako vítězný rok 1977, ale o trofeji se rozhodovalo ve finále s dvouletým zpožděním v únoru roku 1979. „Tehdy sovětskou ligu nevyhrálo jako tradičně CSKA Moskva, což byl v podstatě národní tým Sovětů, ale Spartak. A ten jsme ve finále po velkém boji porazili a cennou trofej získali,“ vypráví.

K prvnímu zápasu jeli kladenští do Moskvy, kde remizovali 4:4. Domácí odveta vypadala slibně, „Poldovka“ vedla po dvou třetinách 4:2. Sověti ale stihli vyrovnat a k prasknutí narvaný zimní stadion sledoval samostatné nájezdy. V nich o výhře rozhodli Eduard Novák s Miroslavem Křiváčkem a Kladno se stalo nejlepším týmem v Evropě.

Tým trenéra Bohumila Proška „házel“ i v zámoří. V letech 1977 a 1978 v Severní Americe změřilo Kladno síly s kluby WHA a NHL. „Myslím, že jsme tam dosáhli velice výrazných úspěchů. S týmy NHL jsme prohráli jen jednou,“ pátrá v paměti František Kaberle.

26. prosince 1977 se Kladno, posílené o reprezentační řadu, postavilo proti New Yorku Rangers a v Madison Square Garden šlo do vedení už ve 12 vteřině. Opaření diváci hned za dvě minuty sledovali, jak jim dává Milan Nový další branku. „Nakonec jsme s věhlasnými Jezdci remizovali 4:4, a to jsme tam po dvou třetinách vedli 4:1. Oni nás pak trochu umlátili – nasadili na nás takový systém rumpál,“ vzpomíná teď už s humorem. V dalších zápasech Kladno porazilo Chicago Black Hawks 6:4 a Toronto Maple Leafs 8:5 (celé utkání sledujte zde) – tato věta dnes zní trochu jako z pohádky.

A to nejen pro příznivce Kladna. Divili se i v Kanadě, kam František Kaberle jezdil za synem Tomášem. „Když jsem jednou seděl na tribuně v Torontu, tak novináři věděli, že jsem Tomášův táta. Někde se doslechli, že jsem tam v tom Československu taky hrál hokej. Když jsem jim řekl, že jsme v roce 1978 s Kladnem porazili jejich Maple Leafs, tak jen nevěřícně koukali. Ti starší novináři to asi věděli, ale zřejmě se k tomu nechtěli moc znát.“

Když Kladeňáci nastupovali proti profesionálům z NHL či WHA, měli u soupeřů určitý respekt. „V Kanadě to začali brát vážně už od té doby, co jim dali Sověti na zadek. Ale koukali na nás jinak. To, že mezi námi byli mistři světa, to nikdo nevěděl, ani to tam nikoho nezajímalo,“ vzpomíná další člen slavné generace Otakar Vejvoda st.

Pro hráče Kladna byly zájezdy za železnou oponu obrovským zdrojem neobvyklých zážitků. Za oceán vyjeli poprvé už v polovině 70. let - nastoupili proti univerzitním týmům i olympijskému výběru USA. „V prosinci roku 1975 jsme přijeli do Colorada a viděli věci, které jsme do té doby znali jen z filmů. Například k nám před hotel přijela nádherná hranatá kára, z ní vystoupil člověk a nechal běžet motor. Kurýr se pak postaral o vůz i zavazadla. Moc jsem to tenkrát nechápal, protože takové služby jsme samozřejmě neznali,“ usmívá se Vejvoda, který raději než o výsledcích a úspěších v zahraničí vypravuje zajímavé historky mimo led.

„Další šok byl, když nás pustili do kabiny Minnesoty North Stars. Měli tam deset praček, osm umyvadel a dokonce i kulečník. Už tenkrát byli vybaveni rotopedy. Já si říkal, na co potřebují osm praček. My v té době snad neměli žádnou,“ pokračuje dál.

Příjemná byla podle Vejvody setkání s československými emigranty. „Potkávali jsme lidi, kteří tam odešli v roce 1948 nebo 1968. Pamatuji si, že nám drželi palce a občas nám třeba strčili i nějaké dolary.“ Americké štace byly pro hokejisty z tehdejšího východního bloku jednoduše unikátní. „Pohybovali jsme se v těch nejlepších částech - v hotelech a na stadionech... Takže jsme viděli všechno to krásné. Než jsme poznali USA, byli jsme vyjevení z Německa nebo Holandska. Pak už nám to tam tak velkolepé nepřišlo.“

Duely s celky ze SSSR měly zase jiné kouzlo a náboj - se sovětskými týmy se Kladno mimo poháru mistrů střetávalo i na dalších akcích. „Na jednom turnaji v Německu jsme prohráli se Spartakem Moskva 1:6 a balili kufry. Už jsme se těšili, jak si nakoupíme v Bille. Pak nám ale řekli, že to byla jen základní skupina a finále nás teprve čeká. Na utkání přišel plný stadion a diváci fandili nám, protože Sověty neměli rádi. Spartak, ve kterém hrál Jakušev nebo Šalimov, jsme pak porazili 4:3. To byla obrovská motivace porazit Rusáky, kdykoliv jsme s nimi hráli, chtěli jsme vyhrát,“ říká současný trenér juniorů Otakar Vejvoda starší.

(Text poprvé publikován ve zpravodaji č. 9, 27. října 2011)

Nepřehlédněte

Video: Super Series 78 - Toronto vs. Kladno