Vlastimil Sýkora a Jiří Kulíček trénují na MS 1959. (Foto: Archiv Jiřího Kulíčka) / Snímek dole: Jubilant s dresem Rytířů č. 80

Od dob, kdy Jiří Kulíček likvidoval střely soupeřů, uplynula dlouhá desetiletí. Tehdejší hokej nejde s tím dnešním příliš srovnávat a možná dvojnásob to platí pro brankáře. „Já jsem si svůj způsob chytání vlastně vymyslel a něco okoukal. Nebyli žádní trenéři brankářů, neexistovala metodika. Kdybych věděl, co je rozklek, taky bych asi chytal jinak. Nikdo je tehdy nedělal, s nimi začal až později Holeček,“ přemítá Kulíček a při srovnávání se současností si povzdechne: „A ty lapačky tehdy, to byla taky hrůza.“

A nenaráží jen na velikost, která je oproti dnešním rukavicím směšná. Prakticky každý zásah si díky dobové nedostatečné výstroji dlouho pamatoval. „Pod betony jsem si dával ještě chrániče z fotbalu, protože když jsem jí dostal na holeň, bolelo to strašně… Samozřejmě mě občas trefili i do hlavy, takže jsem hubu raději nedával tam, kam letěl puk,“ směje se a dodává, že s alespoň základní ochranou obličeje chytal od roku 1961. „Do Československa to v podstatě přivezl Kanaďan Martin. Začaly se vyrábět umělohmotné masky podle odlitku obličeje,“ vzpomíná.

Rudá hvězda vs. Kulíček

Když se Jiřího Kulíčka zeptáte, jaký zápas za Kladno se mu vybaví jako první, ani vteřinu neváhá. „1:0 výhra nad Rudou hvězdou Brno!“. Při exkurzu do roku 1957 zjistíme, že když ještě na nezastřešený stadion do Kladna přijel téměř neporazitelný brněnský tým, základ národního mužstva Československa, na kladenskou branku se valil jeden útok za druhým a na Kulíčka doslova pršely střely. Jenže „Kulda“ nepustil ani jednu. Pamětníci vyprávějí, že se hráči Brna už několikrát radovali z gólu a pak se jen nevěřícně dívali do Kulíčkovi lapačky, v níž byl pokaždé puk. „Nevytahuju se, ale ruce jsem měl opravdu úžasné. Pracoval jsem s nimi, jak to jen šlo.“ Ulice Kladna byly tehdy plné Kulíčků, každý kluk chtěl být Kulda…

Pokud odhlédneme od klubové kariéry a titulu mistra ligy, je třeba zdůraznit i tři Kulíčkovy starty na světových šampionátech 1957, 1958 a 1959, z nichž má brankářská legenda dva bronzy. Mistrovství světa pečlivě sleduje i letos a samozřejmě ho nejvíc zajímají brankáři. „Dneska se málo bruslí, kdybych takhle tenkrát proti Rusákům stál, nedopadlo by to dobře. Pohyblivost v bráně je absolutně nutná,“ přesvědčuje a neskrývá, že ze současných gólmanů má nejraději Ondru Pavelce. A to je symbolický dotyk úplně jiných kladenských generací... Historie našeho klubu zná řadu slavných brankářů, na začátku všeho ale byl Jiří Kulíček. Tomu k osmdesátým narozeninám GRATULUJEME!

Kladeňák odkojený Vltavou

"Kulda přišel do Kladna z Prahy, nikdy v Kladně nebydlel, dojížděl do práce (pracoval jako mistr odborné výchovy v učilišti), na tréninky i zápasy dojížděl také. Kulda se stal Kladeňákem díky hokeji. Byl to tehdy přestup, který se podařil. Vynikající brankář, který vlastně založil tradici kvalitních gólmanů Kladna (vzpomínejte, co jméno, to borec: Termer, Vojta, Beran, Krása). Byl vynálezcem vykopávání puku jako fotbalový brankář (tím byl také výborný)."

Z knihy Šedesát let kladenského hokeje (1985, napsal Otakar Černý)

 


Jiří Kulíček (*17.05.1934 v Praze)
Hráčská kariéra: 1954 – 1956 ÚDA Praha, 1956 – 1964 Kladno, 1964 – 1968 Plzeň. Mistr ligy 1959. Start na MS 1957 (bronz), 1958 a 1959 (bronz). Za Kladno odehrál 333 utkání (182 v nejvyšší soutěži).
Jako trenér působil mimo jiné v týmech HC Praha, Kaučuk Kralupy, Škoda Plzeň, Medveščak Záhřeb, VTJ Mělník, ČKD Slaný, Čs. reprezentace do 18 let.